Śrīmad Bhāgavatam 9
Śrī Śrīmad A. C. Bhaktivedanta Svāmī Prabhupāda
V tomto zpěvu je zřetelně vidět, jak se člověk může dostat do různých problémů, když se poddává hmotným touhám. To ilustruje například příběh Mahárádže Amabríše, který ukazuje, že čistá oddaná služba Nejvyššímu Pánu dělá oddaného mnohem mocnejším, než je i ten největší mystik, jako byl Durvása Muni. Toto vyprávění také zobrazuje dokonalý způsob, jak ve službě Pánu zaměstnat perfektně všechny svoje smysly. Mimo to se devátý zpěv věnuje událostem spojeným s Pánem Rámačandrou, které jsou hlavním obsahem eposu Rámájana. To zahrnuje Jeho čtrnáctiletý exil v lese, únos Matky Síty, popis bitvy, ve které Pán Rámačandra zabil démona Rávanu a nakonec návrat do Ajódhji. V kontextu plynutí vesmírného času se v tomto zpěvu postupně blíží období Kali Yugy, současné epochy konfliktů a pokrytectví. S tím se také blíží éra Mahábháraty, v níž se v Jaduovské dynastii zjevil samotný Nejvyšší Pán Šrí Krišna, ve své původní podobě. Tato studie zahrnuje původní sanskrtské texty, transkripci do latinského písma, české ekvivalenty, překlady a důkladná vysvětlení.
Šrí Šrímad A.Č. Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda je představitelem původní duchovní posloupnosti mistrů sahající až k samotnému Kršnovi. Narodil se v roce 1896 v Kalkatě v Bengálsku z tohoto světa odešel v roce 1978 ve Vrindávanu, v Severní Indii. Je celosvětově uznávanou autoritou na védská písma a také praxi bhakti jógy. Na přání svého duchovního mistra zasvětil svůj život rozšiřování tohoto poznání k anglicky mluvícím lidem a postupně k lidem celého světa. Od svého dětství byl velkým a čistým oddaným Kršny. Na sklonku života, kdy mu bylo téměř 70 let, se mu v roce 1965 konečně podařilo odjez z Indie do západních zemí, aby mohl úspěšně vykonat svoji misi - představit vědomí Kršna a sanátana dharmu lidem západních zemí. V New Yorku v roce 1966 založil Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny a v dalších letech jej za pomoci svých žáků rozšířil do dalších koutů světa.
Zajímavostí je, že Šríla Prabhupáda psal většinu svých knih v dobu, kdy všichni ostatní spí - mezi půlnocí a čtvrtou hodinou ranní. Přes den byl vytížen vedením svých žáků a organizací rostoucí duchovní společnosti. Intenzivně cestoval po celé planetě. Spánkem trávil velmi málo času (méně než 3 hodiny denně). Při psaní knih byl pohroužen v hluboké meditaci. Jeho knihy jsou přitom zároveň jak velmi učené, pragmatické, logické a praktické, tak duchovní a mystické. Každého čtenáře osloví čistota, hloubka, jednoduchost a přímost této literatury.